Kdo jsem?

Ahoj, jmenuju se Archie (Arčík), narodil jsem se v Kroměříži 17.8.2004 v chovné stanici "Z rozkvetlých zahrad" a jsem kaník jak má být. V kohoutku měřím 68 cm a vážím 49 kg. Bydlím v Hradci Králové.

Jaký jsem a co dělám?

Mám strašně hodnou paničku i páníčka. Jsem na nich tak trochu závislej, nikam je samotný nepustím, takže chodím všude s nima. Jóóó, to je krásnej psí život, haf.

Nedávno jsem se s páníčkama přestěhoval do baráčku, takže super. Strašně rád pozoruju "cvrkot", ale i přesto musí páníčci se mnou chodit ven na procházky, aby mi nic neuniklo  :-). Zahrada je na hraní a dělání blbostí, tam já potřebu neudělám ;-).

• Jaký je můj den?

Přes týden jsem doma a pěkně se flákám, ale mě to vůbec neva, důležitý je, že se mi páničci po práci věnují a já si to neskutečně užívám :-D. Dokonce jsem dostal k vánocům nového spolubydlícího, štěně boerbola Carlo de la Pronteru neboli Káju (foto viz galerie). Ze začátku jsem byl na páníčky naštvanej, že už nebudu jejich jedináček a budu se muset o všechno dělit. Radši jsem poslouchal na slovo a byl jak andílek, co kdyby mě chtěli za toho malýho vyměnit, že jo? Nakonec jsem zjistil, že není zas tak špatný mít někoho, s kým se v jednom kuse  můžu kočkovat a dělat kravinky. Je to můj parťák a už bych ho nikomu nedal. Všechno ho naučím a budu ho chránit (ale nejspíš jen do doby, kdy mě přeroste :-)).

Stejně jako páníček si rád pospím, takže spolu (samozřejmě v posteli i s Kájou) vydržíme chrnět třeba celý dopoledne. Pak ale vyžadujeme zrychlený přesun ven, abychom se vyvenčili a mohli zjišťovat, jaký jsou novinky v okolí. Pak jsi jdu zase zdřímnout (to když odejde páníček i s Kájou do práce, já nechápu, proč nás nenechají samotný doma, asi se bojí, že bychom udělali z baráku kulničku na dříví, no a asi mají pravdu, když se kočkujem, tak pořádně :-)) nebo si hraju doma s Kájíkem a čekáme, až se panička vrátí kolem čtvrté hodiny z práce, to už jsem nachystanej v okně a vyhlížím (vždycky dostanu vynadáno, že už jsou zase omatlaný okna, ale když já si nemůžu pomoct, já chci mít přehled). S paničkou mě to baví, vždycky se se mnou mazlí a chodíme na dlouhou procházku, už máme několik stálejch okruhů, kam chodíme. Nejradši to mám u vody, není to daleko od baráku a během procházky se můžu několikrát vykoupat a vyřádit na louce.

Taky jezdím s paničkou na celý odpoledne k mojí kámošce beauceronce Amy (viz Kamarádi), která má velkou zahradu kousek za Hradcem, teď má taky novýho parťáka, štěně beaucerona Amanta. A tam je to boží. Amy je pěkně temperamentní, drsná dáma, která se vůbec ničeho nebojí. Já se nechám od ní doslova terorizovat. Když mě začně "vytáčet" tak si ji srovnám a bojujem. Jsme spolu hodně času a všechny neřesti (třeba pití zásadně z vany nebo ze sprchy) se ode mě rychle naučila :-). Naučil jsem jí i hlídat.

Dřív jsem se navštěvoval i se svým mladším bráškou Bárnoušem (viz Kamarádi). teď už se nevídáme, páč bychom si vjeli do "vlasů".

K večeru se najím - nejradši mám vařený maso. Nejvíc mi chutná srdce a ryby, to potom honím misku po kuchyni a chodím se několikrát ujistit, jestli sem to sežral opravdu všechno. Nevím proč mi tam panička pořád dává a nutí mě jíst granule. To Kája sežere všechno, je to taková malá popelnice, to já si vybírám. Vždycky po jídle si jdu říct o odměnu. Vím, která skříňka je s našema pamlskama a u té sedím, dokud něco dobrýho nedostanu. 

Na delší procházku jdu ještě večer než ulehnu ke spánku. Když to shrnu, celej den si hraju, chodím po venku, spinkám a mazlím se. Hmm, to je nádhera.

• Jakou mám povahu?

Jsem strašně citlivej, milej, hravej, chytrej a moje smečka je na prvním místě ALE!!!, když se blbě vyspím, tak dokážu být dost protivnej, to se mi pak nikdo cizí nelíbí a na všechny štěkám a vrčím. Páníčky to štve a dostanu vynadáno, já se pak omlouvám a sekám dobrotu, abych si to "vyžehlil". Taky jsem dost velkej paličák, když se mi něco nechce, tak se to snažím nedělat a čekám jestli mi to projde. Z páníčka mám respekt, tam si to moc často nedovolím a snažím se poslechnout na slovo, ale paničku mám docela "v paži" na příkazy reaguju, když se mi chce. Záleží na náladě a jakej pamlsek za to bude. Protože páníček nemá čas, na cvičák se mnou chodí panička, tam mě to baví jen chvíli, pak mi to přijde zbytečný pořád opakovat sedni, lehni, zůstaň, vstáň, k noze a radši bych se tam s nějakým velkým psem porval. Na co jsem ale hroznej je, že když mě panička venku pustí z vodítka a já ucejtím srnku nebo zajíce, tak zapomenu i jak se jmenuju a zdrhám za kořistí. Na to jakej jsem závislák na svý smečce, tak venku puštěnej jsem lovec a je mi všechno jedno. Přitom mám doma králíka, s kterým dáme hlavy k sobě a chrápem. V životě jsem mu nic neudělal, naopak když trucuju, je to králík, za kým si jdu postěžovat, to pak u něj ležím a kňudlám. Už se hodněkrát stalo, že mě museli páníčci hledat a nahánět. Mám kliku, že to vždycky dobře dopadlo a nic se nikomu nestalo. A za to co dělám, pak musím chodit skoro furt na vodítku, páč jsem kaník nevděčnej. Jóó, všechny tyhle neřesti začaly až když jsem přišel do puberty, takže od 9-10 měsíce stáří. Teď mi je 3,5 roku a páníčci doufají, že už mě to přejde a já se uklidním. Je pravda, že už nejdu do všeho jako dřív, ale úplnej andílek zatím nejsem. Ještě si to mládí chvíli užiju.

Co se výstav týká, tak na výstavě jsem byl jen jednou. Vůbec, ale vůbec mě to tam nebavilo a taky jsem to dal patřičně najevo. Když mě panička vedla v kruhu, tak sem sice běžel docela hezky u nohy, ukázal jsem zuby, ale nechtělo se mi tam stát jak solnej sloup, tak sem si tam sednul a rozvalil, no co se budu namáhat. Ještěže to páníčky taky nebaví a rychle pochopili, že na to nejsem a od tý doby mám od výstav pokoj :-). Když se budu líbit, tak si nevěstu najdu i tak. No ne?

I přesto všechno, co jsem teď na sebe prásknul vím, že jsou moji páníčci šťastní, že mě mají a nevyměnili by mě za nic na světě. Já sem jim za to vděčnej a dávám to páníčkům najevo.Jsem zkrátka mooooc spokojenej kaník.

Pac a pusu Arčík

Kontakt:

RPAVEL@centrum.cz

tel. 602 954 754